Onemocnění ledvin u seniorů: Domácí péče a sledování stavu

Jednou jsem přišla k paní, které bylo osmdesát dva let, a všimla jsem si, že má nápadně oteklé kotníky. Říkala, že jí to tam „trochu táhne“, ale přikládala to tomu, že moc chodila. Ve skutečnosti to byl první viditelný příznak toho, že ledviny nestíhají odvádět tekutiny. Po zavolání lékaři přišla úprava léků a stav se stabilizoval. Právě pravidelné domácí návštěvy často pomohou zachytit podobné změny včas, ještě než dojde k výraznému zhoršení zdravotního stavu.

popisuje Bc. Ivana Miškovská, hlavní sestra PROMEDICUS domácí péče

Proč ledviny seniorů pracují jinak

S přibývajícím věkem ztrácejí ledviny část svých funkčních jednotek, tzv. nefronů. Po šedesátce klesá filtrační schopnost ledvin přibližně o jedno procento ročně. Samo o sobě to neznamená nemoc – je to přirozená změna. Problém ale nastává, když se k tomu přidá cukrovka, vysoký krevní tlak nebo opakované infekce močových cest, které ledviny poškozují rychleji.

Chronické onemocnění ledvin (zkráceně CKD) postihuje v České republice přibližně každého desátého seniora nad sedmdesát let, přičemž velká část z nich o tom ani neví. Ledviny mají velkou rezervní kapacitu: dokud nepracují pod třicet procent svého výkonu, tělo si s tím dokáže poradit bez výraznějších příznaků. Právě proto se potíže tak snadno přehlíží.

Senioři navíc často užívají více léků, a řada z nich, včetně některých analgetik a antibiotik, ledviny zatěžuje nebo v nich zůstává déle, než by měla. Pokud se dávkování nepřizpůsobí aktuálnímu stavu ledvin, může dojít k hromadění léčiva v těle a k nežádoucím účinkům.

Příznaky, které se nesmí přehlédnout

Projevy onemocnění ledvin u seniorů jsou záludné v tom, že připomínají spoustu jiných věcí: únavu, stáří, špatné počasí. Otoky kotníků a lýtek jsou často prvním viditelným signálem. Vznikají proto, že ledviny nestíhají z těla odvádět přebytečnou tekutinu a ta se hromadí v dolních partiích.

Dalšími příznaky jsou změna barvy nebo množství moči. Moč může být tmavší, zakalená nebo naopak velmi světlá a ve velkém množství. Časté noční vstávání na toaletu, pěnění moči nebo bolest při močení jsou věci, které při kontrole u lékaře rozhodně stojí za zmínku.

Únava, která neustupuje ani po odpočinku, svědění kůže bez viditelné příčiny, špatná chuť k jídlu nebo kovová pachuť v ústech – to všechno mohou být projevy toho, že ledviny nestíhají odvádět odpadní látky a ty se hromadí v krvi. Tomuto stavu se říká uremie a vyžaduje rychlé lékařské řešení.

Svědění bez vyrážky je příznak, který rodiny velmi snadno přehlédnou, protože ho přičtou suché kůži nebo alergiím. U pacientů s onemocněním ledvin to ale může být varovný signál. Když mi ho senior zmíní, vždycky to hlásím lékaři, i kdyby se jinak cítil dobře.

upozorňuje Bc. Ivana Miškovská, hlavní sestra PROMEDICUS domácí péče

Jak pečovat o seniora s onemocněním ledvin doma

1. Pitný režim – méně neznamená lépe

   Rozšířená představa, že pacient s onemocněním ledvin by měl pít méně, platí jen ve specifických případech, které určuje lékař. Většina seniorů s chronickým onemocněním ledvin naopak potřebuje dostatečný příjem tekutin – přibližně 1,5 až 2 litry denně, pokud lékař neurčí jinak. Dehydratace ledviny poškozuje víc než nadměrné pití.

   Dobré je sledovat, kolik tekutin senior za den reálně přijme. Starší lidé mají oslabený pocit žízně, takže na pití zapomínají. Co s tím? Třeba připravit jim ráno litrovou lahev na viditelném místě a sledovat, jestli se do večera vyprázdní.

2. Strava bez přehnaných zákazů, ale s rozumem

   Ledvinová dieta neznamená jíst bez chuti. Základní pravidlo je omezit sůl, protože příliš sodíku zadržuje tekutiny a zvyšuje krevní tlak, který ledviny dál poškozuje. Prakticky to znamená nepřisolovat hotová jídla, vybírat méně slané varianty potravin a vyhýbat se instantním polévkám nebo uzeninám.

   U pokročilejšího onemocnění může lékař doporučit také omezení draslíku a fosforu. Draslík se hojně vyskytuje v banánech, bramborách a rajčatech, fosfor pak v mléčných výrobcích, cola nápojích a luštěninách. Pokud ale lékař taková omezení nezmiňuje, není důvod je zavádět svépomocí, protože zbytečná omezení zase mohou vést k podvýživě a celkovému oslabení organismu.

3. Sledování příznaků každý den

   Pravidelné vážení ráno před snídaní pomáhá odhalit hromadění tekutin dříve, než se projeví viditelnými otoky. Nárůst o dva a více kilogramů za dva nebo tři dny bez zjevné příčiny je signál, o kterém by měl lékař určitě vědět. Součástí každodenní rutiny by pak měla být i kontrola kotníků – jednoduché zmáčknutí prstem ukáže, jestli se tvoří typická důlkovina, která svědčí pro edém.

   Měření krevního tlaku je u pacientů s onemocněním ledvin stejně důležité jako u pacientů s onemocněním srdce. Vysoký tlak a ledviny se navzájem poškozují v bludném kruhu: nemocné ledviny zvyšují tlak, a vysoký tlak ledviny dál ničí. Domácí tonometr tak opravdu není zbytečný výdaj.

4. Léky a jejich správné užívání

   Senioři s onemocněním ledvin mívají komplexní medikaci a každá změna – nový lék od jiného specialisty, volně prodejný přípravek z lékárny, bylinkový čaj z internetu – může všechno zkomplikovat. Některá oblíbená analgetika, zejména ibuprofen a jiná nesteroidní protizánětlivá léčiva, ledviny přímo poškozují a u seniorů s chronickým onemocněním ledvin byste se jim měli vyhnout.

   Pokud senior užívá více léků od různých lékařů, je dobré mít aktuální seznam všech přípravků a jejich dávkování vždy po ruce – a při každé nové návštěvě ho ukázat.

Jak v tom pomáhají sestry PROMEDICUS

Sestry PROMEDICUS pravidelně sledují u pacientů s onemocněním ledvin přesně ty věci, na které rodina sama nestačí: denní vážení, kontrolu otoků, měření tlaku a celkový zdravotní stav. Každou odchylku hlásí ošetřujícímu lékaři, aniž byste museli čekat na příští plánovanou kontrolu. Pomáhají i s nastavením pitného režimu a stravovacích zvyklostí tak, aby byla doporučení dlouhodobě zvládnutelná i v domácím prostředí.

Se správnou péčí, pravidelným sledováním a dobrou spoluprací s lékařem se dá prakticky jakýkoliv stav ledvin dlouhodobě stabilizovat. Nemusíte rozumět všem lékařským pojmům. Stačí vědět, co sledovat, a nebát se říct, když se něco změní.