Jak pečovat o blízkého po propuštění z nemocnice?

Rodiny nám často volají druhý den po propuštění a jsou z celé situace bezradné. Mají v ruce propouštěcí zprávu, tři krabičky léků a netuší, čeho se chytit. Vždycky jim říkám to samé: nadechněte se, začneme od jedné věci a půjdeme postupně. Devadesát procent starostí se dá rozdělit na malé zvládnutelné kroky.

vysvětluje Bc. Ivana Miškovská, hlavní sestra PROMEDICUS domácí péče

Proč je první týden doma nejnáročnější

První dny po návratu z nemocnice jsou přechodem mezi dvěma světy. V nemocnici byl váš blízký pod dohledem sester čtyřiadvacet hodin denně, měl pevný režim, jídlo mu nosili na pokoj a léky dostával pokaždé přesně včas. Doma se všechno tohle najednou přesune na vás.

Tělo po hospitalizaci navíc bývá oslabené. I když člověk odchází domů „vyléčený“, často je unavený, méně jí, hůř se hýbe a bývá zmatený z nového prostředí, zvlášť starší lidé. Tomu se říká pooperační nebo pohospitalizační dekondice a je to naprosto běžné. Neznamená to, že se něco pokazilo. Znamená to, že tělo potřebuje čas a klid, aby se vrátilo do formy.

Nejčastěji se v prvním týdnu řeší bolest, spánek, chuť k jídlu a pohyblivost. To jsou čtyři oblasti, které rozhodují o tom, jestli se rekonvalescence rozjede dobře, nebo se zadrhne. Pojďme se na ně podívat postupně.

Propouštěcí zpráva je váš plán, ne jen papír

Než se pustíte do péče, sedněte si v klidu k propouštěcí zprávě. Není to formalita, je to návod. Najdete v ní, jaké léky má váš blízký užívat a kdy, jaká má omezení (třeba nezvedat těžké věci, nezatěžovat operovanou nohu), kdy má přijít na kontrolu a na koho se obrátit, kdyby se něco dělo.

Pokud něčemu nerozumíte, nebojte se zavolat na oddělení, odkud byl blízký propuštěn. Je úplně normální, že si člověk z nemocnice odnese víc otázek než odpovědí. Sepište si, co užívá, kdy má kontrolu a čeho si má lékař všímat, a mějte to na lednici nebo u postele. Ušetří vám to spoustu nervů, až přijde náročnější den a hlava si nebude „nic“ pamatovat.

Léky: kde se nejčastěji chybuje

Nejčastější problém prvních dnů doma jsou léky. V nemocnici je hlídaly sestry, doma to spadne na rodinu a snadno se v tom udělá zmatek, hlavně když jich blízký bere víc a v různé časy.

Osvědčuje se dávkovač, ta plastová krabička s přihrádkami na dny a časy. Připravíte léky jednou týdně a pak už jen kontrolujete, jestli je přihrádka prázdná. Zjednodušší to život vám i vašemu blízkému a hned je vidět, jestli se ranní dávka vzala, nebo ne.

Dejte pozor na dvě věci. Za prvé, některé léky z nemocnice mohou být nové a nesmí se kombinovat s tím, co člověk bral předtím. Pokud si nejste jistí, projděte to s praktickým lékařem nebo lékárníkem, klidně jim ukažte celý seznam. Pomoci s tím může také bezplatná mobilní aplikace Molecula.

Za druhé, léky proti bolesti se často berou „až když to bolí“, ale některé je lepší dávkovat pravidelně, aby bolest vůbec nenastoupila. Tohle bývá v propouštěcí zprávě, a když ne, zeptejte se.

V praxi vidíme, jak lidé po pár dnech vysadí léky proti bolesti, protože „už to bylo dobré“. Jenže bolest se pak vrátí ve vlně a pacient se přestane hýbat, protože ho to bolí. A právě ten pohyb je to, co ho má postavit na nohy. Bolest se má tlumit tak, aby se člověk mohl vracet k běžným činnostem, ne aby jen ležel.

upozorňuje Bc. Ivana Miškovská, hlavní sestra PROMEDICUS domácí péče

Jak postupovat doma

praktické rady den za dnem

Pohyb se nevzdává, ani když bolí vstát

Nejhorší, co může rekonvalescent udělat, je zůstat celý den v posteli. Ležení oslabuje svaly, zhoršuje dýchání a hrozí u něj proleženiny i krevní sraženiny. Cílem není běhat maraton, ale rozhýbat tělo tak, jak to zdravotní stav dovolí.

Začněte v malém. První den se třeba jen posadit na kraj postele a chvíli tam vydržet. Druhý den pár kroků k židli. Postupně cesta na záchod, pak po pokoji a po bytě. I pět minut pohybu několikrát denně udělá víc než jedna velká vycházka. Pokud má váš blízký předepsané konkrétní cviky nebo rehabilitaci, držte se jich, mají svůj smysl.

Zajistěte, aby se měl čeho chytit. Odsuňte koberečky, o které se dá zakopnout, dejte protiskluzovou podložku do koupelny a zvažte madlo u záchodu nebo v koupelně. Pád v prvních týdnech po nemocnici umí vrátit rekonvalescenci o měsíce zpátky.

Jídlo, pití a chuť, která se pomalu vrací

Po hospitalizaci má hodně lidí menší chuť k jídlu. Netlačte na velké porce, tělo je zatím nevyužije. Lepší je nabízet menší porce častěji, klidně pětkrát denně. Sázejte na bílkoviny, protože ty tělo potřebuje na hojení a na obnovu svalů: kuřecí maso, vejce, tvaroh, jogurt, luštěniny, ryby.

Nezapomínejte na pití. Starší lidé mají často oslabený pocit žízně a doma na pití snadno zapomenou. Dehydratace přitom zhoršuje zmatenost, únavu i zácpu. Mějte u postele sklenici vody nebo čaje a pravidelně připomínejte. Když blízký nechce čistou vodu, zkuste ovocný čaj, ředěnou šťávu nebo polévku.

Zácpa po nemocnici trápí skoro každého, na vině bývají léky, málo pohybu a málo tekutin. Pomáhá zelenina, ovoce, celozrnné pečivo, dostatek pití a pohyb. Pokud stolice nepřijde několik dní a blízký má nepříjemné pocity, řekněte to praktickému lékaři.

Rány, převazy a péče o pokožku

Máte-li doma člověka po operaci, jizva nebo rána potřebuje klid a čistotu. Řiďte se tím, co vám řekli v nemocnici, jak často se má převazovat a čím. Při každém převazu se dívejte, jak rána vypadá. Zarudnutí, otok, teplé okolí, hnis nebo nepříjemný zápach jsou signály, s kterými se jezdí k lékaři.

U lidí, kteří hodně leží, hrozí proleženiny. Vznikají v místech, kde kost tlačí na podložku: kříž, paty, hýždě, lokty. Prevence je jednoduchá, ale musí se dělat pravidelně. Měňte polohu zhruba po dvou hodinách, udržujte pokožku suchou a čistou a promazávejte místa, která jsou pod tlakem. Když se objeví zarudlé místo, které nezmizí ani po chvíli, co z něj sundáte tlak, je čas jednat.

Kdy péči nezvládnete sami
a je to v pořádku

Ne každou situaci zvládne rodina vlastními silami, a není na tom nic špatného. Injekce, převazy složitějších ran, péče o vývody, odběry krve nebo rehabilitace jsou úkony, které patří do rukou zdravotní sestry. Právě od toho je domácí péče.

Naše sestry z PROMEDICUS jezdí za pacientem domů na základě indikace praktického nebo ošetřujícího lékaře, takže vy ani váš blízký nemusíte nikam. Převážeme ránu, podáme injekci, zkontrolujeme celkový stav, ukážeme rodině, jak správně polohovat nebo jak pečovat o jizvu. Domácí péče je navíc hrazena zdravotní pojišťovnou. V naší praxi se často setkáváme s tím, že rodině stačí prvních pár týdnů pomoct a pak už si vše zvládne sama, jen s klidnějším pocitem, že v tom nebyla úplně sama.

Nejste v tom sami

Péče o blízkého po návratu z nemocnice není o tom být dokonalá zdravotní sestra. Důležité je mu poskytnout podporu, všímat si, jak se stav vyvíjí, a vědět, kdy zavolat o pomoc. Většina rekonvalescencí probíhá pomalu, ale jistě. Den za dnem se přidá kousek síly, kousek chuti k jídlu, pár kroků navíc. A když si nebudete jistí, vždycky je někdo, komu můžete zavolat, ať už je to praktický lékař, nebo naše sestry.