Jak poznat, že už péči o blízkého doma sami nezvládáme?

Za těch dvacet let jsem viděla desítky dcer, které se staraly o rodiče a přišly za námi až ve chvíli, kdy samy skončily u doktora s vyčerpáním. Skoro všechny říkaly to samé: „Já myslela, že to zvládnu.“ Přitom požádat o pomoc včas není prohra. Je to ta nejrozumnější věc, kterou pro maminku i pro sebe můžou udělat.

vysvětluje Mgr. Petra Váhalová, oblastní vrchní sestra PROMEDICUS domácí péče

Proč je tak těžké přiznat si, že péči doma nezvládáme

Péče o blízkého doma bývá v začátcích otázka jen pár úkonů. Podat léky, uvařit oběd, pomoct do sprchy. Jenže stav se často pomalu zhoršuje a s tím roste i počet věcí, které je potřeba zvládnout. Přidají se převazy, polohování, hlídání v noci, vyřizování na úřadech. A protože se to děje postupně, člověk si ani nevšimne, kdy se z pomoci stala práce na plný úvazek bez volných víkendů. Zkrátka jako žába v hrnci…

K tomu se navíc přidává vina. Většina lidí, kteří se starají, to dělá z lásky a berou to jako samozřejmost. „Vychovala mě, přece ji teď nedám do rukou cizím lidem.“ „Slíbil jsem tátovi, že zůstane doma.“ Tyhle věty slyšíme v naší praxi pořád dokola. Jsou pochopitelné, ale vedou k tomu, že člověk mlčí a táhne to sám, dokud mu nedojdou síly úplně.

Realita je taková, že péče doma je běh na dlouhou trať. A nikdo neuběhne maraton tak, že celou dobu sprintuje. Přiznat si, že už péči doma sami nezvládáme, není konec péče. Je to začátek chytřejšího uspořádání, ve kterém vydržíte a váš blízký na tom nebude hůř, spíš naopak.

Varovné signály, že je čas požádat o pomoc

Hranice, kdy péče doma přestává být udržitelná, je u každého jinde. Přesto se dají poznat konkrétní signály, které se často opakují. Nemusí přijít všechny najednou. Někdy stačí dva nebo tři a je jasné, že potřebujete posily.

Na jedné straně jsou to signály u vašeho blízkého: opakované pády, proleženiny nebo bércové vředy, které se doma nehojí, zmatenost v lécích, hubnutí, protože málo nebo špatně jí, nebo zanedbaná hygiena, kterou už sami nezvládnete zajistit. A na druhé straně – a to se často přehlíží – jsou signály u vás samotných.

• Spíte málo a přerušovaně, budíte se unavení a přes den vám padá hlava
• Jste podráždění, pláčete kvůli maličkostem nebo cítíte vztek, za který se pak stydíte
• Zanedbáváte vlastní zdraví, vynecháváte své léky a odkládáte návštěvy lékaře
• Ztratili jste kontakt s přáteli a nepamatujete si, kdy jste naposledy byli jen tak venku
• Přistihnete se, jak si přejete, aby to už skončilo, a hned máte pocit obrovské viny

Ten poslední bod bývá nejtěžší přiznat. Ale je to normální reakce vyčerpaného člověka, ne známka toho, že byste svého blízkého neměli rádi. Právě naopak, obvykle to znamená, že rozdáváte víc, než v sobě máte.

Nejčastější chyba, kterou vidím, je, že pečující sleduje jen stav nemocného a sebe úplně vynechá. Přitom když se sesype pečující, přestane fungovat celá domácnost. Vždycky říkám: sledujte i sami sebe. Když si tři noci po sobě neodpočinete a začnete zapomínat, kdy jste dali jaký lék, není to o vaší vůli. Je to signál, že je potřeba péči rozložit na víc ramen.

upozorňuje Mgr. Petra Váhalová, oblastní vrchní sestra PROMEDICUS domácí péče

Jak postupovat, když cítíte, že je toho moc

Nejhorší je zůstat s tím sám a čekat, až se to nějak vyřeší. Nevyřeší. Ale existuje docela jasná cesta, jak z přetížení ven, a nezačíná stěhováním do zařízení. Začíná tím, že si sednete a poctivě si přiznáte, co konkrétně vám přerůstá přes hlavu.

1. Pojmenujte, co přesně nezvládáte.

   Není to „všechno“. Je to třeba noční hlídání, převazy nebo koupání. Když víte co, hledá se pomoc mnohem snáz.

2. Promluvte si v rodině.

   Rozdělte úkoly. I sourozenec, který bydlí daleko, může převzít nákupy online nebo papírování.

3. Ozvěte se praktickému lékaři.

   Ten může předepsat domácí zdravotní péči hrazenou pojišťovnou.

4. Zavolejte agentuře domácí péče.

   Sestra přijede, situaci posoudí přímo u vás doma a řekne vám na rovinu, co se dá zvládnout doma a s čím vám pomůže ona stran ošetřování a kde je potřeba kontaktovat sociální péči.

5. Naplánujte si i vlastní odpočinek.

   Ne až zbyde čas. Rovnou. Byť je to jen dvě hodiny týdně, kdy si vyjdete ven a péči má na starosti někdo jiný.

K tomu pár konkrétních věcí, které ulehčí každodenní provoz. Do lékárny zajděte pro dávkovač léků na celý týden, ušetří vám to spoustu nervů a omylů. Jídlo se dá navařit dopředu a zamrazit v porcích, ohřát oběd zvládne i méně pohyblivý senior sám. Pokud je problém s pohybem, zeptejte se na kompenzační pomůcky, chodítko, polohovací postel nebo madla do koupelny často změní situaci ze dne na den. A hlavně, nešetřete na sobě. Pečující, který jí jednou denně a spí čtyři hodiny, dlouho nevydrží.

Nebojte se ani slova „odlehčení“. Střídání péče, kdy část dne nebo týdne převezme někdo zvenčí, není odložení blízkého. Je to způsob, jak péči udržet dlouhodobě a v klidu.

Jak pomáhají sestry PROMEDICUS

Naše sestry k vám přijedou domů a postarají se přesně o to, co je nad vaše síly a odbornost. Provádějí odborné výkony jako převazy, aplikaci injekcí, péči o vředy nebo odběry krve. Tato péče je hrazená ze zdravotního pojištění na doporučení lékaře, takže vás finančně nezatíží. Stran pomoci s hygienou, nákupy a vařením doporučí sociální péči. A možná nejcennější je, že máte konečně někoho, kdo situaci zná a s kým se poradíte, když si nejste jistí.

Přiznat si, že péči doma sami nezvládáme, není slabost ani zrada. Je to zralé rozhodnutí člověka, kterému na blízkém opravdu záleží a chce pro něj to nejlepší i za cenu, že si k sobě pustí pomoc. Sledujte proto nejen svého blízkého, ale i sebe. Když se objeví varovné signály, nečekejte, až budete úplně na dně. Ozvěte se dřív. Uvidíte, že s péčí rozloženou na víc ramen se dýchá lépe všem.