Domácí péče, nebo terénní sociální služba? Jak se v tom vyznat

Nejčastěji nám lidé na infolince řeknou: potřebujeme sestru, ať přijde aplikovat inzulín a taky pomůže s koupelí a s úklidem. To je ale ve skutečnosti poptávka po dvou různých službách najednou, ne po jedné. Inzulín je zdravotnický výkon, ten dělá naše sestra. Koupelna a úklid patří pečovatelské službě. Když se to na začátku rozliší správně, ušetří to rodině spoustu zbytečného telefonování.

vysvětluje Bc. Ivana Miškovská, hlavní sestra PROMEDICUS domácí péče

Co je domácí péče a co je terénní sociální služba

Nejjednodušší je dívat se na to podle toho, kdo k vám vlastně přijde a co smí dělat. Domácí péče je z povahy zdravotní – to znamená, že k pacientovi domů dochází zdravotní sestra s odbornou kvalifikací. Ta provádí ošetřovatelské výkony: převazy ran a proleženin, aplikaci injekcí a infuzí, odběry krve, péči o stomie a katetry, měření fyziologických funkcí nebo podávání léků podle indikace lékaře. Jde tedy o ošetřovatelskou službu, kterou hradí zdravotní pojišťovna na základě poukazu (takzvaného poukazu na ošetřovatelskou péči), který vystavuje praktický lékař, lékař se specializovanou odborností nebo ošetřující lékař po hospitalizaci.

Terénní sociální služba (pečovatelská služba, terénní odlehčovací služba, osobní asistence) naproti tomu patří do sociální oblasti, ne zdravotní. Pečovatelka pomáhá s běžnými denními úkony, které člověk kvůli věku, nemoci nebo omezené pohyblivosti nezvládá sám: pomoc s hygienou, oblékáním, přípravou nebo podáním jídla, úklidem domácnosti, nákupy, doprovodem k lékaři. Nesmí ale provádět žádné zdravotnické zákroky, protože k tomu nemá kvalifikaci a ani na to legálně nemá oprávnění. Hradí se buď z příspěvku na péči, nebo si ji rodina platí sama, případně kombinací obojího.

Vedle pečovatelské služby může rodinám pomoci také terénní odlehčovací služba. Ta je určena především lidem, o které běžně pečuje blízká osoba. Pracovník odlehčovací služby může po domluvenou dobu péči převzít přímo v domácnosti klienta a umožnit tak pečujícímu odpočinout si, vyřídit vlastní záležitosti, navštívit lékaře nebo se věnovat práci či rodině.

Rozdíl je tedy hlavně v tom, jestli jde o ošetřovatelský výkon, nebo o pomoc v běžném životě. A tenhle rozdíl není jen formalita, protože se od něj odvíjí i to, kdo za službu zaplatí a jak si o ni vůbec zažádat.

Kde přesně vede hranice mezi oběma službami

Hranice se dá nakreslit celkem přesně, i když se v praxi obě velmi péče často potkávají u jednoho člověka. Domácí péče smí a musí dělat vše, co vyžaduje zdravotnické vzdělání a co je indikované lékařem: aplikaci léků injekčně, kontrolu a převaz ran, péči o katetry a stomie, odběry biologického materiálu, nácvik podávání inzulínu, sledování zdravotního stavu po operaci nebo při chronickém onemocnění. Pečovatelská služba smí a dělá vše ostatní kolem běžného chodu domácnosti a osobní péče: pomoc při vstávání a uléhání, oblékání, mytí, doprovod na procházku nebo k lékaři, dovoz jídla, drobný úklid, praní prádla, nákupy.

Co pečovatelka nesmí, je jasně dané zákonem, ne jen zvyklostí. Nesmí aplikovat injekce, převazovat rány, manipulovat s katetrem nebo posuzovat zdravotní stav. Když se u klienta objeví zdravotní komplikace, pečovatelská služba to nahlásí rodině nebo lékaři, ale zákrok sama neprovede. Je to ochrana klienta, ne byrokratická překážka.

Postřeh z praxe: co rodiny nejvíc přehlížejí

Vídáme, že rodina objedná jen pečovatelskou službu a teprve po pár týdnech zjistí, že mamince někdo musí i aplikovat inzulín nebo převazovat ránu. Pak nastává zmatek, protože pečovatelka to udělat nesmí a rodina neví, na koho se obrátit rychle. Doporučuji hned na začátku promyslet, jestli je potřeba i zdravotní složka, a domácí péči zařídit souběžně.

popisuje Bc. Ivana Miškovská, hlavní sestra PROMEDICUS domácí péče

Jak poznat, co vaše rodina potřebuje

Nejlepší je začít od konkrétní situace doma, ne od toho, jak se která služba jmenuje. Pomůže si položit pár otázek: potřebuje maminka pomoc vstát z postele a obléknout se, nebo potřebuje převázat bércový vřed? Potřebuje táta doprovodit na nákup, nebo mu sestra musí kontrolovat glykemii a aplikovat inzulín? První skupina patří k pečovatelské službě, druhá k domácí péči.

Časté je, že rodina potřebuje obojí najednou, a to je naprosto v pořádku. Sestra z domácí péče přijde ráno na inzulín a kontrolu rány, odpoledne dorazí pečovatelka na pomoc s koupelí a přípravou oběda. Obě služby se běžně doplňují a spolupracují, mnohdy si i předávají informace o tom, jak se pacient cítí a co se u něj mění. V naší praxi vidíme, že takhle propojená péče funguje nejlíp, protože nikdo nezůstane bez pomoci a zároveň se nikdo nesnaží dělat něco, na co nemá kvalifikaci.

Po operaci kyčle, kdy je člověk fyzicky soběstačný, ale má čerstvou ránu a bolí ho vstávat, obvykle stačí domácí péče na převazy a rehabilitační cvičení. U seniora, který je zdravotně stabilní, ale sám už nezvládne uvařit nebo se umýt, zase postačí pečovatelská služba bez zdravotní složky.

Jak si domácí péči a terénní sociální službu zařídit

U domácí péče je prvním krokem návštěva praktického lékaře nebo domluva při návštěvě specializované ambulance či při propuštění z nemocnice. Lékař vystaví poukaz na ošetřovatelskou péči, ve kterém napíše, jaké výkony sestra provádí a jak často. S tímhle poukazem se pak rodina obrátí na agenturu domácí péče, která zajistí sestru na dohodnuté dny. Péče je hrazena ze zdravotního pojištění, rodina tedy neplatí nic navíc.

U terénních sociálních služeb je postup jiný. Pokud člověk kvůli dlouhodobě nepříznivému zdravotnímu stavu potřebuje pomoc jiné osoby, může se na vybranou sociální službu obrátit rovnou.  Zároveň je vhodné požádat na Úřadu práce o příspěvek na péči. Ten je určen na zajištění potřebné pomoci a lze jej využít také k úhradě sociálních služeb. Vyřízení příspěvku však může nějakou dobu trvat a není důvodem potřebnou péči odkládat. Terénní sociální službu si klient vybírá podle regionu a dostupnosti. Rozsah a četnost péče se domlouvají individuálně podle potřeb klienta, možností poskytovatele a podmínek konkrétní služby.

Co si připravit před prvním kontaktem

Než zavoláte agentuře nebo terénní sociální službě, ušetříte čas, když znáte odpověď na pár věcí:

• zda už Váš blízký využívá  některé zdravotní nebo sociální služby,
• zda potřebuje také odborné zdravotní úkony – například převazy, injekce nebo péči o katetr,
•  s čím během běžného dne potřebuje pomoc,
•  zda žije sám, nebo mu pomáhá rodina či jiná blízká osoba,
•  jak často a přibližně v jakou denní dobu by byla pomoc potřeba,
•  zda má přiznaný příspěvek na péči nebo o něj požádal, pokud tuto informaci znáte.

Se seznamem těchto informací jde první telefonát mnohem rychleji a agentura hned pozná, jestli je potřeba domácí péče, terénní sociální služba, nebo kombinace obou.

Jak pomáhají sestry PROMEDICUS

Naše sestry v domácí péči neposkytují pouze jednorázové ošetření, ale pacienta pravidelně navštěvují a dlouhodobě sledují jeho zdravotní stav. Zároveň komunikují s praktickým lékařem a doporučí rodině další vhodné služby, například pečovatelskou službu. Rodina se tak nemusí sama složitě orientovat v systému – poradíme jí, na koho se obrátit.