Jak dobře zabezpečit domácnost – prevence pádů seniorů v domácím prostředí

Za poslední roky jsem viděla desítky pádů, kterým bylo možné předejít. Paní, co zakopla o botník v předsíni. Pán, který spadl při vstávání z postele, protože neměl čeho se chytit. Skoro vždycky šlo o maličkost, kterou nikdo předtím neřešil.

upozorňuje Bc. Ivana Miškovská, hlavní sestra PROMEDICUS domácí péče

Proč jsou pády u seniorů tak nebezpečné

S přibývajícím věkem se mění hned několik věcí najednou, a dohromady tvoří nebezpečnou kombinaci. Ubývá svalová síla, zpomaluje se reakční doba, zhoršuje se zrak i orientace v prostoru. Přidají se k tomu léky na spaní, tlak nebo bolest, které mohou způsobovat závratě (pocit točení hlavy nebo nejistoty při chůzi), a riziko pádu roste skokově.

Zlomenina krčku stehenní kosti u člověka nad osmdesát let není jen bolestivá záležitost na pár týdnů. Znamená dlouhou rekonvalescenci, ztrátu soběstačnosti a u části pacientů bohužel i trvalé omezení pohyblivosti. Proto se prevence pádů seniorů nevyplácí až tehdy, kdy se něco stane, ale dávno předtím – ve chvíli, kdy byt ještě vypadá bezpečně.

Kde v bytě čísla nejčastěji rozhodují

Statistiky domácích úrazů ukazují stále stejná místa. Nejčastěji jde o koupelnu, kuchyň a chodby mezi pokoji, tedy trasy, kterými senior projde vícekrát denně, často za šera nebo v noci. Riziková jsou i schodiště, práh mezi místnostmi a předsíň plná bot a deštníků.
Zásadní roli hraje osvětlení. Oko staršího člověka potřebuje k adaptaci na tmu podstatně déle než oko třicetiletého, a právě těch pár vteřin tápání ve tmě rozhoduje o tom, jestli si senior všimne schodu nebo prahu. Dalším viníkem jsou volně položené koberečky, kabely vedené přes chodbu a nábytek, o který se dá zakopnout, aniž by si toho člověk vůbec všiml.

Co si sestry v terénu všímají jako první

Při první návštěvě nového pacienta se naše sestřičky seznámí také s domácím prostředím a upozorní na místa nebo situace, které by mohly vést k pádu. Všímají si, jestli se dá bezpečně dojít na záchod v noci, jestli je v koupelně čeho se chytit, a jestli koberec na chodbě neklouže. Rodina si těchto rizik často nevšimne, protože je na prostředí, ve kterém dlouhodobě žije, zvyklá.

popisuje Bc. Ivana Miškovská, hlavní sestra PROMEDICUS domácí péče

Jak postupovat doma krok za krokem

Bezpečná domácnost nevzniká jednorázovým úklidem, ale postupnou úpravou míst, kudy senior denně chodí. Nejlepší je začít tam, kde riziko hrozí nejvíc, a pak pokračovat dál.

Koupelna a WC

Koupelna bývá nejrizikovější místností v bytě, protože se tam mísí voda s kluzkou dlažbou a potřebou se otáčet na malém prostoru. Doporučujeme instalovat protiskluzovou podložku do vany i sprchového koutu a doplnit madla vedle vany, sprchy a záchodu – nemusí jít o drahou rekonstrukci, stačí kvalitní madlo na hmoždinky do zdi. U vany se osvědčuje sedátko do sprchy, díky kterému senior nemusí dlouho stát na jednom místě. Noční osvětlení v koupelně, ideálně s pohybovým čidlem, pak řeší tu nejnebezpečnější chvíli: cestu na záchod ve tři ráno v polospánku.

Kuchyň

V kuchyni se nejčastěji šplhá po židlích a stoličkách, aby se dosáhlo na horní poličky – a to je přesně ten moment, kdy dochází k pádům ze stoje na nestabilní podložce. Věci, které senior používá denně, je dobré přesunout do dosahu ve výšce mezi pasem a rameny. Podlaha by měla být suchá, protiskluzová a bez kluzkých koberečků před dřezem.

Chodby, předsíň a obývací pokoj

Zde často stačí pár úprav: odstranit volně položené koberečky nebo je podlepit protiskluzovou páskou, kabely vést podél zdi a ne přes cestu, a v předsíni udělat pořádek tak, aby tam nezůstávaly krabice nebo boty na podlaze. Osvětlení chodby by mělo být dost silné a ideálně automatické, třeba na pohybové čidlo, protože hledání vypínače potmě je samo o sobě rizikový moment.

Schodiště

Pokud senior bydlí v domě se schody, patří sem pevné zábradlí na obou stranách, protiskluzové pásky na hranách schodů a dostatečné osvětlení shora i zdola. U schodů se také vyplatí zvážit, jestli ložnice nemůže být v přízemí, aby noční cesty po schodech odpadly úplně.

Ložnice

Postel by měla mít výšku, ze které senior snadno vstane, tedy ani moc nízko, ani moc vysoko. Vedle postele je užitečná noční lampička na dosah ruky a volný prostor kolem postele bez nábytku, o který by se dalo zakopnout při vstávání v noci.

Obuv a pomůcky, na které se často zapomíná

Kromě úprav bytu hraje roli i to, v čem senior chodí. Papuče bez pevné paty patří mezi časté viníky pádů, protože kloužou a nedrží nohu. Lepší je pevná domácí obuv s neklouzavou podrážkou. Pokud senior používá hůl nebo chodítko, je potřeba pravidelně kontrolovat gumové nástavce na konci – ty se opotřebovávají a ztrácí přilnavost, aniž by si toho člověk všiml.

U lidí s výrazně vyšším rizikem pádu, například po předchozím úrazu nebo s výraznou nejistotou při chůzi, se vyplatí zvážit i tísňové tlačítko nebo hodinky s detekcí pádu. Nejde o strašení, ale o klid – pro seniora i pro rodinu, která ho nemůže hlídat čtyřiadvacet hodin denně.

Kdy zavolat sestru nebo lékaře

• Pokud senior zaznamenal opakované zakopnutí nebo pocit nejistoty při chůzi, i bez pádu
• Pokud se objevily závratě po nasazení nového léku
• Po jakémkoli pádu, i když se zdá, že senior „jen upadl“ a nic mu není
• Pokud senior sám omezuje chůzi kvůli strachu z pádu

Strach z dalšího pádu bývá paradoxně stejně nebezpečný jako pád samotný, protože vede k tomu, že se člověk hýbe méně, svaly slábnou a riziko dalšího úrazu roste. Proto se nevyplácí čekat, až se něco stane znovu.

Bezpečná domácnost nevzniká přes noc, ale postupným odstraňováním rizik, na které si člověk během let zvykl. Stačí projít byt „novýma očima“, doplnit pár madel, zlepšit osvětlení a odstranit volné koberečky. Není potřeba se hned ničeho vzdávat ani žít ve strachu – jde jen o to, udělat domov o něco bezpečnější, aby v něm senior mohl zůstat samostatný a v klidu co nejdéle.